Mé první Mistrovství České Republiky ve vzpírání

Ještě před rokem přesně v tuto dobu by mě ani nenapadlo, že někdy pojedu na Mistrovství České republiky. Ani by mě vlastně nenapadlo, že budu vzpírat! Ano, se vzpíráním jsem začala vlastně až někdy v prosinci roku 2015. A jak jsem psala už párkrát předtím, rozhodně tento životní bod toho změnil v mém životě strašně moc! Poznala jsem úžasné lidi, nové nejlepší přátele, našla jsem sport, který ke mě dokonale sedí (dřepy jako nutnost a minimálně 3x týdně? tak to je přece jasné! :D) který mě baví, dokážu jej skloubit s prací a mými skupinovkami a přesto vidím pokroky.  Vzpírání je krásné, technické, má dlouhou tradici a historii. Naučí vás, jak zvednout nad hlavu hmotnosti, o kterých by se vám při klasickém kulturistickém tréninku ani nesnilo. A ten pocit, když po půl roce dřiny překonáte své maximum třeba jen o 2 kila!!  Učí mě překonávat se nejen fyzicky, ale zejména psychicky. Vlastně i díky vzpírání jsem si zvládla srovnat mnoho věcí v hlavě, přestat se definitivně přejídat a zhubnout 8 kilo. I když ho někdy nesnášíte, máte ho plné zuby a chcete si od něj odpočinout, ve skrytu duše to stejně milujete ♥ Ty pozitivní chvíle, radosti a závody pak vše "negativní" milionkrát přebijí. Zní to nadneseně, ale je to tak. A myslím, že takto se pozná, když objevíte něco, co vám prostě sedne :)  

 

O tom, že je nějaké mistrovství České republiky jsem se dověděla až někdy v únoru těsně před prvními závody, kterými bylo 1. kolo ligy žen v Rotavě (článek z mých prvních závodů najdete TADY :) ) a samozřejmě jsem hned věděla, že se chci zúčastnit. Podmínkou účasti je splnění limitu - daná váha, kterou musíte zvednout na nějaké soutěži před mistrovstvím. To se mi naštěstí povedlo již na těchto prvních závodech a tím započala celoroční příprava. V průběhu roku jsme odzávodily 4 závody- 3 kola ligy žen a Velkou cenu Ostravy. Postupně jsem se aspoň trochu otrkala a zvykla si na vše, co závodní den obnáší. V srpnu jsem taky začala postupně shazovat váhu, abych mohla startovat v nižší váhové kategorii - ale o tom jsem vám už něco psala a ještě jeden článek přímo jen o tomto hubnutí ještě chystám :)  Dny postupně plynuly, telefon mi hlásil, že zbývá 50dní...30 dní...7 dní...1 den.. no a najednou to bylo tady!

Přihlášená jsem byla v kategorii do 58kg, ještě v pondělí minulý týden jsem měla 59,5 kilo, ale úspěšným odvodněním  jsem se dostala až na nějakých 55,6 (což bylo mnohem míň než jsem čekala!), které jsem navážila v neděli (pozn.: je to jen jednorázový a krátkodobý způsob hubnutí, který se využívá právě zejména v soutěžích, kde je nutné se vejít do určité váhové kategorie). Byla jsem ráda, že se mi povedlo se váhově do kategorie vejít i s rezervou. Některé závodnice totiž ještě ráno běhaly a snažily se vypotit posledních třeba 500g, které jim do hranice chyběly!
Pro příští rok už bych chtěla váhu spíše udržovat a neodvodňovat, ale o tom taky zase příště. Teď už k těm závodům!!

Uběhlo to jako voda! V sobotu jsme vycestovali do Prahy, kde jsme přespávali u kamarádky a v neděli ráno jen dojeli na místo závodů :) Celý předzávodní týden byl u mě silně odpočinkový, možná až moc na mé poměry :D V půlce týdně mě přepadlo nějaké nachlazení, takže jsem raději hodně odpočívala a vlastně 4 dny před závody necvičila vůbec nic, ačkoliv jeden trénink a jeden můj jumping tam ještě původně v plánu byl. Nakonec vše ale dopadlo dobře, nachlazení odeznělo a odpočinek asi přišel vhod, protože jsem se cítila skvěle, nabitě a na závodech se dařilo!! :)

Vážení jsem měla hned v 8 hodin a závodila hned v první skupině, takže v 10 hodin. Za to jsem ráda, protože osobně se mi mnohem lépe závodí hned dopoledne, než když musím čekat delší dobu :) V 9:45 zahájení, nástup, česká hymna :) a pak hurá do rozcvičovny. U trhu se cítím vždy strašně nejistá, nervózní, s nikým se nechci u rozcvičování bavit, cokoliv mě hned rozhodí. A ačkoliv rozcvičování šlo celkem dobře, hned první pokus 48Kg jsem nedala a spadl mi dozadu. Nervozita, moc jsem koukala do publika nebo jsem to jen přepálila a nezasekla? Kdoví, každopádně napodruhé už to tam padlo :) Zbýval poslední třetí pokus a já nechtěla jít nějak zbytečně málo, ale ani moc riskovat. Tak jsme tam dali 52Kg, takže 1 kilo pod mým osobákem, a povedlo se! Škoda toho prvního pokusu, věřím, že by tam jinak ještě vešlo i něco navíc :)

videa všech mých pokusů :)

Přestávka a šlo se na nadhoz. A pro mě úplně jiná atmosféra - uvolněná, v pohodě, natěšená. Jo...nadhoz mám radši :D Měla jsem spoustu času, jelikož věština holek začínala na menších vahách, takže rozcvičení pěkně v klidu - ačkoliv ty dlouhé pauzy mě někdy znervózňují a nejradši bych šla všechno hned :D Ale kdo si počká... :) první pokus na jistotu 68Kg v klidu, druhý 73Kg relativně taktéž. Poslední pokus 76Kg - zároveň pokus překonat osobák o 1 kilo. No řeknu vám, byl to boj! Nakonec neúspěšný, ale i tak jsem na něj strašně pyšná ♥ Skoro to tam bylo :) Trošku boj při přemístění a vstávání ze dřepu, protože mě to převážilo na špičky. A potom výraz - který tam byl! Jen jsem ho nedorovnala, protože jsem se nějak moc prohla v zádech a už to nešlo. I za těch 73Kg jsem ale ráda :) :) :)

V součtu tedy 125Kg, 3 kila pod mým osobákem z Ostravy. Ale víte co? I to stačilo na vítězství! Překvapená, nechápající, mé první MČR a já prostě vyhrála 1. místo v kategorii žen do 58Kg za Českou Republiku! Odvezla jsem si i jedno stříbro a to za mezinárodní mistrovství žen do 58Kg, jelikož tam byla i jedna šikovná Slovenka, na kterou mi chybělo 1 kilo! :D 

Pocity...nepopsatelné, úžasné :) Ale...jop, ALE! Pořád tam jsou rezervy. Vím, že jsem mohla zvládnout víc a že to tentokrát nebyl až tak těžký boj a pořád je na čem pracovat. Zároveň ale vím, že jsem si to vydřela nejen tréninky, ale i 3měsíční dietou a shazováním 10 kilo - a i to beru jako součást přípravy a zásluhu na vítězství :) 

Atmosféra tam byla úžasná, zážitek neskutečný...nojo, moje první mistrovství :) Opravdu jsem si užila celý víkend s úžasnými lidmi a mými parťáky ♥

A co teď? Do konce roku úplná pauza od vzpírání, tréninky jakékoliv jiné dle libosti, práce spíše na dynamice, rychlosti, Core apod. :) A od ledna si dáme druhé kolo! Sama jsem zvědavá, kam nás příští rok posune. Je neuvěřitelné, co se dá za takový rok změnit, zvládnout, co se dá naučit a zažít. Každopádně minulý víkend byl tím nejlepším zakončením mé první závodní sezóny jaký jsem si mohla přát :)

PS: Všem vám moc DĚKUJI za neuvěřitelnou podporu na Facebooku, Instagramu i Youtube! Na to se nedalo stíhat odpovídat, ale všechny vaše komentáře jsem si přečetla a MOC děkuji za každý z nich a i za ty tisíce lajků  ♥♥♥


Video ze závodů na YouTube: