Za okny je černočerná tma, hřmí, blýská se a vypadá to na parádní slejvák. Klientka mi zrušila večerní trénink (jediný, kvůli kterého jsem měla do práce ještě zpátky jít), takže se mi ulevilo, že nemusím běžet do práce v tom největší dešti. Navíc díky tomu mám nečekaný čas navíc a to znamená další článek pro dnešní den! Ten byl, co se práce i cvičení týče o dost volnější, ale i to člověk občas potřebuje :) Tak mě napadlo napsat zase něco nového a něco mimo téma jídlo, vaření, nákupy... Něco o mém aktuálním "režimu", plánech, váze a hubnutí #ajeje #zasehubne
Co existuje můj blog, tak jsem o svém "hubnutí" napsala už...no radši nepočítat. Sami víte, že se mnou to vždy bylo složité. Rychlé nadšení, rychlý pád. Miluji jídlo, bojuji s přejídáním a tak dále a tak dále. Ale pár úspěchů si upřít nenechám!
Třeba když jsem kdysi na střední poprvé začínala a tehdá se vykopala opravdu z toho nejhoršího:
Nebo když jsme se s přítelem přihlásili do proměny s Muscle & Fitness:
Když se nevyvedly nejedny Vánoce...
Jooo, bylo to často nahoru dolů. Což přisuzuji často své blbosti, chybám, zbytečným drastickým omezováním a následným záchvatovým přejídám, které si zachovalo trvalé následky. Není to výmluva, je to fakt, který vedl k tomu, že od střední jsem prakticky stále jen hubla - respektive se u mě střídalo období hubnutí a přibírání, udržovací režim byl dlouho kvůli zmíněnému jaksik nereálný. Což samozřejmě asi nevzbuzuje moc důvěru a pohled na mě jako vhodný vzor. Ale dokud své chyby člověk nezjistí a nepřizná, těžko je pak může napravovat.
Někomu náprava trvá chvilku, někomu déle. Já jsem ten druhý případ. Všechno vím, rozumím tomu, snažím se pomáhat ostatním, ale sama jsem přesto dělala spoustu chyb. A náprava v mém případě zabrala hooodně času a stále je na čem pracovat. Vzdát to? Nikdy! Kdo by kdy vzdával cestu k co největší možné spokojenosti. A že se mi to po mnoha letech pomalu daří.
Od znechucení ze svého těla k jeho přijmutí a sebelásce.
Od posedlostí nad číslem na váze k objektivnímu pohledu na váhové změny a výkyvy.
Od snahy být dobrá kvůli ostatním k touze být co nejlepší kvůli sobě samé.
Od honby za vysekaným tělem k nahánění lepších výkonů na čince.
Od restrikci v jídle a následným přejídání k vyváženému neomezenému jídelníčku.
A tak dále...ono to jde strašně pomalu, ale když se pak člověk ohlédne zpět, uvědomí si, jak velký kus cesty ušel :)
No a dnes jsem se chtěla zmínit opět o mém dalším, plánovaném, zamýšleném hubnutí (a ejej, to zas nedopadne, však ji známe!). Kvůli soutěži, vzpírání, váhové kategorii...a tak. Mám za sebou první dvě kola ligy žen ve vzpírání, v říjnů mě čeká třetí a v listopadu Mistrovství ČR v jednotlivcích.
A jak jistě víte, i v tomto sportu se na váhu celkem hraje a soutěží se podle váhových kategorií. V lize žen to není až tak důležité, tam vám sice podle váhy a výkonu vypočítají výsledné body, ale nikam se rozřazovat nemusíte. Na republice v listopadu už to bude jinak a více o taktice i co se váhy týče.
A jak jistě víte, i v tomto sportu se na váhu celkem hraje a soutěží se podle váhových kategorií. V lize žen to není až tak důležité, tam vám sice podle váhy a výkonu vypočítají výsledné body, ale nikam se rozřazovat nemusíte. Na republice v listopadu už to bude jinak a více o taktice i co se váhy týče.
V průběhu předchozích měsíců jsem tedy občas psala, že se snažím váhu trochu snížit kvůli soutěži - to bylo ale vždy v rozmezí max cca 2-3kilogramů. Pohybovala jsem se váhově někde mezi 63-65kg a nechtěla před soutěží ještě zbytečně přibírat, což by mi ubralo i to něco málo bodů, kterého zatím dosahuji :D Hlavní je samozřejmě výkon, ale kilo dvě dole vám takový rozdíl neudělají, proto jsem toho využila, abych se i sama cítila lépe. Na prvním kole ligy jsem tedy startovala s 63,2kg, na druhém kole s 62,2kg. Před druhým kolem jsem byla rozhodnutá následně už váhu opravdu jen udržovat.
A ejhle. První týden po závodech se na tréninku s trenérem řešilo kdo kolik vážil a v jaké kategorii bude startovat na podzim na republice. No a nakonec bylo rozhodnuto, že by pro mě byla výhodnější kategorie nižší - tedy do 58Kg (místo plánované kategorie do 63Kg). Takže změna plánů, konec udržování a opět v hlavě hubnutí. Teď už ale zase trochu jinak :)
Do podzimu je ještě spousta času a zhubnout nějakých 5-6kg? To bych klidně mohla začít v půlce zaří, nasadit supr dietku, nějaké ty vlny nebo tak něco a za měsíc to je dole. Jo, to by možná udělalo mé staré já. Mé nové já je však již poučeno z mnoha mnoha chyb a ví, že extrémy nejsou pro tělo vůbec dobré. Navíc tělesná váha je v mém sportu opravdu až na druhém místě, hlavní jsou výkony a nemůžete dopustit, aby snaha o redukci ovlivnila výkony na tréninku, či dokonce závodech!
Takže o to spokojenější mohu být, že mám na to všechno přes 5 měsíců a mohu to vzít pěkně pomalu a s jistotou, v pohodě hubnout třeba po 1 kile měsíčně. Nebo pokud by to šlo nááhodou rychleji, tak si co pár týdnů vložit několikatýdenní udržovací fáze.
Je to jen další záminka k hubnutí? Další pokus dosáhnout určitého vzhledu, zakrytý pod výmluvu závodů? Ne, neřekla bych. Opravdu jsem byla rozhodnuta váhu už dále neřešit, ale má-li mi to otevřít cestu k lepším umístěním na závodech za malou cenu? Tak proč ne. Samozřejmě, že se budu cítit lépe s nějakým tím kilem dole, ještě aby ne. Ale poprvé v životě vzhled není mým primárním cílem a i dle toho se teď tohle období bude ubírat.
Důležité je opravdu pomalé hubnutí, nic drastického a hlavně zachování síly. Vyživovat tělo ke kvalitním výkonům, umět si s rozumem dopřát a vše si prakticky rozvrhnout a naplánovat (a plánování já ráda!).
Možná si ťukáte na čelo, proč to tady teda pořád řeším. Když jde o vzpírání, neměla bych spíše psát o tom, jak trénuji a snažím se zlepšovat své výkony tréninkem? Asi ano, ale upřímně - kolik lidí ze stovek až tisíců mých čtenářů jsou vzpěrači? A kolik čtenářů jsou "jen" lidi, co se snaží zhubnout, třeba jen pár kilo a třeba za zachování síly a energie? Hádám, že druhá skupina bude početnější a proto o tom píšu. Tak nějak tuším, že tato oblast je stále pro mnohé na počtení zajímavá :)
Takže tak. Sdělila jsem vám, co jsem sdělit chtěla. Ať jste vlastně zase aspoň trochu v obraze. A třeba napíšu dalším článek o tom, jak mi to teda jde a jak to mám vše v plánu. Pokud vás to zajímá. Anebo taky ne, pokud vám je to šumafuk. Však napište v komentářích. Vždy jsem ráda za každou zpětnou vazbu od vás :)
Krásný zbytek dne! Snad alespoň u vás už trochu slunečnějšího :)



Ale jistě že zajímá! :)
OdpovědětVymazatJá tě stejně furt obdivuju, jsi šikulka. Mam stejný problém se ZP a hodně mi tvuj blog pomohl..Sice se to občas vrací, ale s tím, když jsem si prostě dovolila všechno je to daleko lepší :-) Hodně štěstí!
OdpovědětVymazatZajima.mne teda nejen hubnuti ale i vzpirani.a to urcite nejsem z oboru:-))
OdpovědětVymazatZajima.mne teda nejen hubnuti ale i vzpirani.a to urcite nejsem z oboru:-))
OdpovědětVymazatMončo, sleduju Tě v podstatě od počátku Tvého blogování a musím říct, že jsi urazila kus cesty. Klobouk dolů a i za tento postoj Tě obdivuju a držím palce, ať Ti vše vyjde. Jsi krásná ženská, plná energie :-)
OdpovědětVymazathttp://radinsen.blog.cz/
Určitě zajímá! :) Sleduji tě už hrozně dlouho a určitě je vidět veliký pokrok... ona každá zkušenost se rozhodně počítá! Takže věřím, že s rozumem v hrsti se ti podaří dosáhnout cíle! :)
OdpovědětVymazatMyslím si, že jako ty to má spousta lidí - od hubnutí zase k nabírání - nic mezitím. Je dobře, že o tom píšeš tak otevřeně a že víš, za čím si tentokrát jdeš a jdeš si za tím rozumně! :-) Držím palce!
OdpovědětVymazatMončo,těším se na reporty (určitě nám napiš,jak to máš všechno rozplánované,já jsem taky na rozpisy,tabulky a plánovaní :) ) a hlavně hodně štěstí :)
OdpovědětVymazat58 kg ? No...tak to jsem na tebe tedy zvědavá....držím palce !
OdpovědětVymazatJsem moc zvedava jak moc budes omezovat jidelnicek - respektive kalorie - nebo spis pridavat kardio? Ja jsem na tom stejne jako ty driv, nedokazu teda drzet diety, ale s tim prejidanim jsem na tom zrovna tak... zhubla jsem z 76 na 63 ..ale ted uz mam zase 65 a dolu to nejde a nejde :( taky nema jak, kdyz se kazdej den laduju dobrotama :D :D
OdpovědětVymazatAhoj, sice nejsem vzpěrač, ale mě zrovna by spíš zajímal ten trénink než hubnutí :-) Držím pěsti a moc fandím :-)
OdpovědětVymazatAhoj, super článek, budu určitě vděčná za další ;) jinak tvé články mám moc ráda a inspiruješ mě abych přestala pořád řešit svojí váhu.. před střední jsem vážila nějak kolem 64kg což na mých 160cm bylo až až, ale pak jsem se do sebe pustila a společně se zdravým jídelníčkem a Jillian, hromadou dalších.. jsem zhubla na 52kg a od té doby co rok přiberu nějaké to kilčo, ačkoli si uvědomuju, že je to i hromada svalu co jsem nabrala, ale ten špíček na břiše neokecám :D a ted´ jsem se dopracovala na nějakých 61kg od té doby už na tu váhu radši nelezu a měřím se, jinak mi hrábne a začnu se nějak radikálně omezovat a to dopadá vždycky špatně :D jinak moc držím palce v tvé nové výzvě! :)
OdpovědětVymazatAhoj, sleduju tě už dlouho a zatím jsem nic nekometovala, ale tohle mě zaujalo :). Protože ses rozhodla nejlíp jak jsi mohla a mě mrzí, že jsem tyhle věci co znám od tebe a jiných neznala dřív. Od osmi do osmnácti jsem chodila na judo, kde se samozřejmě jede taky na váhovky, jenomže tenkrát to nikdo moc neřešil, tenkrát to prostě bylo tak že chceš zhubnou? tak nežer! :D Já jsem byla od malička buřtík, takže z těch váhovek jsem měla vždycky trošku traumata, protože všechny ostatní holky z oddílu chodily o dvacet kilo nižší kategorie a mě to štvalo. Nevím jak je to u vzpírání, ale v judu je vždycky na konci už otevřená katerogie, tzv. pluska, kam už se dostanou všichni co mají nad určitou váhu a horší hranice se neřeší. Což mně dělalo strašný problém, protože jsem byla vždycky kousek nad, takže jsem měla třeba 65 kg, byla v kategorii 63+ a soutěžila s holkama co měly třeba 90 kilo. Mno ale co jsem chtěla říct, s věkem se ty kategorie posouvaly, takže v dorostenkách jsem se dostala krásně na rozhraní a začalo hubnutí. Jenomže takovým způsobem, co si tady nikdo nedokáže ani představit. Týden před soutěží jsem jedla akorát okurky, rýžový chlebíčky a ráno jogurt a po večerech skákala v chodbě přes švihadlo v pěti vrstvách oblečení. A hlavně strašnej stres jestli to teda vyjde. A ráno po vážení do sebe samozřejmě nacpat všechno možný, takže mi ve finále bylo špatně a večer byla váha zpátky a ještě víc. A za měsíc byly další závody, takže po pár týdnech znova a pořád dokola. Takže jsem takhle nejdřív hubla 2, 3 kila, pak víc a šlo to čím dál hůř. To byla kategorie do 70 kg. Mno a pak přišly prázdniny, takže kromě pár soustředění míň tréninků, zmrzlinky, dobrůtky a najednou tam bylo 78, který už takhle shodit na závody nešly. A ve finále jsem měla snad i přes 80, což je fakt humus. A když jsem s tím v osmnácti skončila, tak jsem si myslela že když budu normálně cvičit, tak se to spraví, ale až teď, po nějakých třech letech jsem se stěží dostala na 70 kg a nejde s tím pohnout (dobře, teď se učím a necvičím, ale i když makám a hlídám se v jídle, tak nic moc). Je to na mých slabých 164 cm pořád hodně, ale 30 kg jsou svaly. Jenom jsem tím chtěla říct, že mě teď zpětně hodně štve, že mi tenkrát nikdo neporadil jak zhubnout dlouhodobě a neřekl mi že tohle je pro mě vážně špatný, to bylo pořád jenom od trenérů že musíme shodit na závody. A dělají to všichni a je to v těchhle sportech naprosto normální, bohužel. Mě to tak strašně zničilo metabolismus, že bych byla radši, kdybych se tenkrát na nějaký váhovky vykašlala, ale to je prostě hrozný, když člověka od malička váží a má vždycky aspoň o deset kilo víc než všichni ostatní (a tenkrát mi nikdo neřekl, že to jsou svaly :D). Neumím se vyjadřovat stručně, ale jenom jsem to chtěla napsat, protože jsem si u toho článku vzpomněla na svoje závodní hubnutí :) Držím palce ať to vyjde jak má :)...
OdpovědětVymazatAhoj děkuji za komentář :) je pravda že v některých sportech se to hubnutí opavdu řeší jenom takto a není to nic pělného. Holt lidé třeba toho tolik o zdravém životním stylu a zdravém hubnutí neví a pak to takto dopadá :/ Tak snad se to bude jen zlepšovat. Mě pod jedním příspěvkem nějaký klučina, asi boxer, přesvědčoval, že na těch 4-5kilo stačí začnout hubnout tak týden dva předem. No..nestačí pokud to chce člověk dělt rozumně :)
VymazatAhoj, teprve se rozkoukávám tady po blozích s tématikou, ale tenhle tvůj článek je moc fajn, určitě motivující. Já teda taky "zase hubnu" (kdyžtak tu: princessfattie.tumblr.com ), ale jsem dost jiný případ, osmdesát kilo na krku a cíl spíš než sportovní, tak zdravotní :)
OdpovědětVymazatTvůj blog si rozhodně chci pořádně pročíst, jsi fakt inspirativní :) Hledám teď hlavně informace o proteinech a uvažuju, jestli je vhodné je zařadit do jídelníčku, když nejsem zrovna posilovnový tip a cvičím doma, hlavně worouty s vlastní vahou. Tak třeba tu u tebe nějaké inspo, jak se srovnat s jídlem i cvičením najdu :)
Krásná proměna, krásný úspěch a ještě krásnější je, že ses v tom našla. Je to tu nabité pozitivní energií a odhodláním nepřestat, ale posouvat své možnosti. Držím palce.
OdpovědětVymazat