Závody ve vzpírání - 3. kolo ligy žen v Bohuméně

Tak a je to za námi :) Po téměř půlroční letní pauze další závody - a do konce tohoto roku rozhodně ještě nebudou poslední. Ono, vzpírání asi není pro mnohé až tak záživný sport a většinou si dnes na blozích přečtete o tom, jak dopadly Bikini Fitness, Crossfit závody,  Spartan Race, Army Run...ale chlubit se fotky a videi v "sexy" vzpěračském dresu, to už se vidí méně :D Ale o to více jsem ráda já. Má to své kouzlo, výjimečnost. A i když je to něco, co už se v posledních pár letech hodně rozrostlo a počet závodnic se u nás snad ztrojnásobil, pořád si to zachovává své tradice. A je to prostě strašně krásný sport! Alespoň pro mě. A proto stojí za to o tom psát :) 

Podzimní sezónu jsme tedy odstartovaly 3. kolem ligy žen. Skvělé bylo, že jsme pro jednou nemusely cestovat nijak daleko, ale jen do vedlejšího Bohumína. O to pohodovější bylo ráno vstávání, příprava a pak i závody ve známém prostředí :) Musím uznat, že od rána jsem byla hodně nervózní. Nechtěla jsem si udělat ostudu v domácím prostředí. Navíc poslední tréninky nešly úplně ideálně a od posledních závodů uběhla dlouhá doba, během které jsem skoro zapomněla, jak to tam všechno chodí (což se promítlo hned při mém prvním pokusu :D). 

Taky můj předzávodní týden byl jiný - sice jsem hodně odpočívala, opravdu vůbec necvičila, byla jsem i na masáži, v sauně..ale zároveň jsem se pustila do něčeho nového, o čemž jsem psala v posledním příspěvku - do stahování vody. Ano,. věděla jsem, že to můžu kdykoliv utnout, kdybych se kvůli tomu necítila dobře a silně. Ale i tak jsem nevěděla, jak moc velký efekt to může mít na můj sobotní výkon. 

Naštěstí ale vše dopadlo dobře :) Váhu jsem stáhla krásně (nakonec naváženo 58,6kg) , ale síla zůstala a s výkonem jsem byla víc než spokojená! 

Krásnou výhodou bylo, že jsem tentokrát startovala z naší skupiny jako první. Závodilo se mi opravdu nejlíp ze všech soutěží - nebyla jsem nijak unavená z čekání a mohla jít rovnou na to. Jen kdybych nebyla tak nervozní - v rozcvičovně to pravda lítalo všude a trvalo mi asi 15minut než jsem se aspoň trochu vzpamatovala a zvládla se konečně pořádně soustředit. Ale ani jsem se nenadála a už jsem šla na prkno.

Na první pokus v trhu 48kg - a co se nestalo. Největší blbost, co jsem mohla udělat :D Zvednout jsem to zvedla, ale činku jsem nahoře zahodila dřív než zazněl zvukový signál :D Což pak z pokusu samozřejmě dělá pokus neplatný. V tu chvíli mi to prostě nedošlo, jela jsem prostě jak na tréninku - nad hlavu a zahodit. Tím, že jsem šla první a neviděla předtím žádné závodnice, tak jsem ten nepatrný detail "zůstat s činkou stát" nějak vypustila. No co vám budu povídat, byla sem z toho chvíli na nervy a když mi trenér řekl, že ještě zvýšil na druhý pokus na 50kg, přepadla mě panika. Panika, že ani to už nezvednu a bude to celé v háji. Ale už nebylo cesty zpátky... Tak jsem tam prostě šla..a zvedla to. Dole se mi to trošku zakymácelo, ale bylo to tam! :) Třetí pokus, 52Kg - nic, co bych předtím na tréninku nezvedla, ale zároveň váha, kterou jsem nebyla schopna tak nějak překonat psychicky a pořád mi poslední týdny padala. Závodní endorfiny vás ale nabudí. Přišlo mi to stejně lehké jako těch 48kg a nakonec to byl nejhezčí pokus ze všech a zároveň zlepšení závodního PR o 3Kg od posledních závodů :)

Chvilka pauza, otřepat se a hurá se rozcvičovat na druhou disciplínu - nadhoz. Ten byl dobrý, na ten jsem se těšila! Ten mám ráda a nebojím se ho. Konečně jsem začala normálně vnímat a soustředit se - protože předtím jsem měla chvílemi pocit, že jsem tak nějak mimo a vnímám jen zhruba půlku toho, co se děje. Což při zvedání občas ale není na škodu :D

V rozcvičovně už to šlo o poznání líp,stejně tak pak i na prkně. První pokus 68Kg v pohodě. Pak chvíli šok, že mi trenér nahlásil 71Kg - další můj psychický "blok" ala cokoliv nad 70 mi padá. Místo toho abych na závodech chtěla lámat rekordy, tak bych raději sázela najistotu no :D Ale trenér je trenér a nakonec jsem za to vždy ráda :) Druhý pokus sice nevyšel, protože jsem u výrazu pokrčila lokty, ale pak jsem 71Kg opakovala v třetím pokusu a tam už to padlo jak nic. Takže opět radost a zvednutí závodního osobáku o 2Kg :)

A pak už to byla jen neskutečná euforie, která trvá do dneška :) Překonala jsem tolik osobních rekordů, že tomu sama ani nevěřím :) Překonala jsem svůj "psychický" strach z určitých vah, zvedla jsem si závodní osobáky o 5Kg, i když jsem byla o 4kg lehčí než na posledních závodech. Celkově jsem zvládla to mé "odvodnění" krásně s přehledem a nastoupila jsem plná sil. Skončila jsem nakonec 17. z 50 účastnic - a to po pouchých 10 měsících, co se tomuto vůbec věnuji! A navíc naše družstvo svými výsledky postoupilo pro příští rok do 1. ligy v českém ženském vzpírání :) 

Najednou se cítím plná sil, nabitá energií, odhodlána lámat nové rekordy a natěšená na mistrovství ČR v listopadu. Ještě před týdnem jsem měla obavy, teď se těším :) Musím uznat, že i tu předzávodní pauzu jsem potřebovala jako sůl. Poslední týdny už mě i tréninky bavily méně a cítila jsem se často slabší. Teď už je zase vše jak má být a já jsem opět ready :) 

Ráda bych poděkovala mnoha lidem za neskutečnou podporu..ale to si nechám až na konec listopadu, až bude po republice! Teď konec rozplývání se a hurá makat. Dnes konečně další první pořádný trénink!! 

A na youtube už najdete ze soboty i krátké video, tak určitě koukněte! ;)