Momentky: Cesta je cíl :)

Jím, trénuji, pracuji, odpočívám...trávím čas s přítelem, přáteli, rodinou...chodím do divadla, do kina, restaurací, sauny, na wellness, jezdím na výlety, závody...prostě žiji :) Někdy mě mrzí, že to s mým blogem není jako dřív. Nepíšu, neobohacuji vás o další informace, čtenářů ubývá, originalita článků upadá a zmůžu se pomalu jen na příspěvky o jídle - co jsem uvařila či nakoupila - a jednou za čas o nějakém závodě. Na jednu stranu mě to mrzí a vzbuzuje to ve mě smíšené pocity - přestat psát úplně, zrušit svůj "sociální život" nebo se do toho naopak položit opět naplno. Na druhou stranu jsem za to ale vlastně neskutečně ráda :) Blogování v jednom období mého života zaplňovalo velkou prázdnou díru. Největší vzestup mých stránek jsem zažívala v době, kdy byl můj společenský život na úplném dně. Teď se toho tolik změnilo! Již skoro 2 roky jsem neskutečně šťastně zadaná, rok a půl přestěhovaná od rodičů a půl roku v našem novém zrekonstruovaném bytečku. Třetím rokem pracuji jako trenérka, rok dělám i výživové plány a před pár měsíci jsem vydala svou první mini kuchařku, která byla do měsíce vyprodána. Mám přítele, nové přátele se kterými trávím čas, našla jsem sport, který je mi šitý na míru a jdu si za svými cíli. Volné chvíle věnuji tomu, abych se zlepšovala ve všech těchto oblastech mého života - bytí alespoň trochu  společenskou osobou (po 23 letech introverství :) ), dobrou trenérkou, koučkou, přítelkyní, vzpěračkou. Mám pocit, že vše hlavní co mělo být mnou napsáno, již napsáno bylo a to ostatní zvládnou mnohem lépe zformulovat jiní. V dnešní době jich je plný internet a já objevuji stále nové a nové osobnosti, které obdivuji :) Tímto neříkám, že s psaním končím. Vlastně o tomhle tento příspěvek ani vůbec být neměl! Spíše se tím snažím vysvětlit, proč už ode mě neuvidíte články typu "jak zhubnout, co jíst, jak cvičit, co jsou to bílkoviny,.." apod. Ráda vás však budu nadále zahlcovat fotkami jídel, otestovaných novinek či články o mých sportovních výkonech a zažitých závodech :) 

A dneska by to měl být alespoň trochu neobvykle článek o mně a mých cílech :) Každý máme své cíle (tedy doufám, pokud nemáte, hnedka si nějaký dejte!) a je krásné jich dosahovat, ale mnohem lepší nacházet cesty, kterými k nim dojdete. Ono samotný moment toho, že něco daného dokážete, je skvělý, úžasný, perfektní. Ale rychle pomine a co pak? Pak přichází cíl nový, vyšší. A cestou, kterou k němu zvolíte se postupně stáváte silnějšími a lepšími....ale dost filozofování, podobných řečí jste beztak už taky četli spoustu.  Mně osobně se líbí, že kdykoliv se snažím něčeho dosáhnout, tak se něco nového naučím. Kolikrát ani neuspěji a k cíli nedojdu. Ale poučím se ze svých chyb a vím pak, co příště dělat jinak :) 

Aktuální cíle jsou jasné - přesně za měsíc druhé závody ve vzpírání (v družstvech) a na podzim mistrovství v ČR jednotlivců. Rozhodla jsem se kvůli vzpírání vzdát crossfitu, který jsem původně chtěla dělat..a nakonec jsem vlastně ráda. Ačkoliv nad tím často přemýšlím - že bych zkusila obojí a že se to přece dá a plno vzpěraček dělá crossfit či naopak...tak  zatím jsem vždy skončila u toho, že si radši pošetřím síly čistě na vzpěračské tréninky (plus mé skupinovky v práci, občasný běh a taaak...). Najednu stranu jsem motivovaná neustálou chválou trenéra a okolí, na druhou stranu pořád vidím, jak top vzpěračky v ČR zvedají stejně tak o 20 kilo víc! Ale o tom to je. Nemůžete přijít a zvedat v 23 letech váhy jako top mistryně, které to dělají třeba o 10 let déle než vy.  Chce to najít si cíl, určit si cestu, být trpělivá, být ráda za to, že zvládám techniku a věnovat se tomu :) Sílit a postupně se posouvat.

A že to trochu jde:

za poslední měsíc

zadní dřep z 100kg na 105kg

přední dřep z 85Kg na 87.5Kg

dřep ve vzpažení (OHS) z 60kg na 62.5kg

mrtvý tah z 110kg na 112.5kg

nadhoz (clean & jerk) z 68kg na 70kg

trh (snatch) - asi 10 pokusů to zvednout ale pořád 52.5kg :D
ale to brzy příjde..teď už to raději nedrtím a na maxky si počkám na závody :)

A cíl číslo dvě? Jídlo... Jím dobře, zdravě, občas si dopřeji něco navíc? Ano. Však vás fotkami bombarduji neustále. Bojuji však s jídlem v jistém směru? Ano také, ačkoliv o tom nepíšu. Když totiž napíšete, že to je už za vámi a pak se to vrátí. Pak se to zklidní a pak zase...je to pořád dokola.
A pak pořád dokola píšete jak začínáte, jak dosáhnete tohodle a tohodle, jak jdete rýsovat do léta, sekat to na bikini fitness (fakt jsem to tehdá byla já s tím nápadem? :D), hubnout do váhovky na soutěž...a pak už se raději tomuto tématu vyhýbáte, protože máte pocit, že už jste zklamali tolikrát sami sebe, natož stejně tolikrát klamat ostatní. Pravda, nepsala jsem o tom měsíce, možná roky, když se na to někdo zeptal, tak jsem to nějak zakecala. Bylo to lepší - tisíckrát lepší než dřív! Ale nikdy úplně pryč. Část čtenářů ví o čem je řeč...té další to objasním možná někdy příště nebo je odkážu na můj starší blog :)  A teď...možná? Zvolila jsem zase jinou taktiku než posledních 8 let a zatím mám pocit, že by to mohlo fungovat :) Úžasná Blanička z blogu FitFoodManic se mi nabídla jakožto makrokoučka a nešlo říct ne. Velká změna pro mě, která si celý život vždy vše sestavovala sama (a stejně tak pak své vlastní plány porušovala). Najednou tu mám někoho, kdo mě hlídá, ukazuje mi směr, kterým se ubírat a pomáhá mi právě s tou cestou k onomu cíli :) Jím stále stejná jídla, jen se držím určitých (vyšších!) hodnot (kdo zná tak #IIFYM) a ty průběžně upravujeme podle toho jak se vše vyvíjí. Velikonoce jsem sice tak úplně nezvládla, ale jinak se držím na 99% a jsem maximálně spokojená. Ale o tomto mém jídelním režimu, jak se změnil a jak moc mi zatím pomohl bych se raději rozepsala třeba zase příště :) 

Cílů by se určitě našlo víc, ale tyto jsou asi hlavní a taky související s tematikou blogu.
Co vy a vaše cíle? :)