Náš tým na Ostravském maratonu

Ahoj, ahoj, ahoj!

Opět mě chytla chuť se pustit zase do psaní a to znamená jediné - nový článek je tady. Navíc včerejší závod je k tomu ideální příležitostí, protože když je to čerstvě v hlavě a jste z toho nadšení, tak se vždy píše samozřejmě nejlépe :) Minulý týden byl celkem mazec - dlouhé směny v práci, celodenní školení v Praze...nebylo moc času ani přispívat tolik na Instagram nebo natáčet videa 
a pořádný den volna přišel až včera. Volna...no, jak se to veme :D

Ráno jsem ještě vstávala s tím, že si zajedu hned na 8 do fitka, dám si svůj trénink a odpo si zaběhnu tu svou část Ostravského maratonu. "Však běžím až jako posledním, to v klidu zregeneruju. Navíc je to jen 5km." NAŠTĚSTÍ jsem se ale vzbudila už krapet rozlámanější po mém sobotním HIITu, Jumpingu a dalších 8 hodinách v práci. Takže jsem si užila volné dopoledne, kdy jsem se prošla jen na nákup dobrot do Lidlu a šetřila alespoň síly na odpoledne :) 

No a právě odpoledne nás čekala štafeta na Ostravském maratonu. Jako 8 členný tým jsme se registrovali už pár měsíců zpátky a jak to tak bývá, skoro půlka ještě odpadla a složení se střídalo až do včerejšího dopoledne. Nakonec nás ale přejen 8 bylo, takže nikdo to nemusel absolvovat 2x. Což by nikdo ani v tom neskutečném pařáku nechtěl. Čas výběhu byl totiž vskutku neobvyklý, což by tolik nevadilo, kdyby zrovna na včerejšek nevyšly opravdu tropické teploty. Ve 12:00 vybíhali půlmaratonci a maratonci, ve 12.50 pak závodníci tratí na 5km, 10km a štafety - takže my :) Asi prvních
5 z nás měly podmínky fakt masakrální. Běžet v takovém parnu a vyhecovat se na maximální výkon není nic příjemného. Opravdu obdivuji všechny maratonce a půlmaratonce, kteří to v těchto podmínkách zvládli. Na organizaci bylo z těchto důvodů i vcelku dost stížností (špatná doba startu, málo občerstvovaček..). No já, jelikož jsem vybíhala až kolem 16hod a běžela "jen" těch 5km, jsem to až tak nepocítila a ze závodu jsem měla spíše pozitivní pocity :) 

Ten vzadu byl taky člen našeho týmu - trochu jsme ho překvapili když jsme dorazili, nevšiml si nás, udělali jsme si "s ním" selfie, schovali se a poslali mu tuto fotku - prostě zábava už od začátku :D 

Sice už jen čekání na můj start bylo v tom vedru vyčerpávající, ale jakmile jsem do sebe začla lít víc vody a schovávat se ve stínu, bylo mi mnohem lépe :) Všechno to krásně ubíhalo, i když jsme tam strávili prakticky celé odpoledne. Podpořit na startu každého člena týmu a pak ho zase vyhlížet ve finishi, přitom sledovat jak jsme na tom časově..bylo to super, motivující a hlavě týmová práce a podpora. Já tedy běžela až jako poslední - nikdo se toho nechtěl chopit a mně to bylo vcelku jedno. Nakonec jsem byla ráda, protože později odpoledne už bylo opravdu příjemněji, slunko se trochu schovalo a i vzduch se hýbal. 

Když už jsem stála na startu, tak se mi najednou strašně přestalo chtít a začala jsem se bát. Ale jakmile jsem vyběhla, už to šlo strašně dobře a vlastně úplně samo. Na hodinkách jsem si kontrolovala rychlost a ze začátku mě až vyděsilo, že se mi dařilo držet 13km/hod asi první dva kilometry (běžně běhám tak 10km/hod a stačí mi to :D). Pak už jsem trochu zpomalila a držela cca 11,5-12km/hod. První 3km jsem měla asi za 15minut, což mě nakoplo nezpomalovat, ale to už v tu chvíli nešlo tak dobře. Dlouhá nekonečná cesta po asfaltu a pot mě štípal v očích. Dech mi naštěstí celkem stačil, jen se během těch 5km střídali různé "bolesti" - po startu lýtka, pak po dvou kopečcích zadek a hamstringy, pak štípaní očí a asi poslední kilometr před cílem, kdy jsem chtěla původně zrychlit, žaludek. Po 4km se mi jak naschvál vybily hodinky, ale to už jsem věděla, že je cíl za rohem :) Původní plán zrychlit poslední kilometr až tak nevyšel a byla jsem už ráda, že držím tempo. Když jsem kousek před cílem viděla, že jsem na trati 24 minut (měla jsem ještě druhé hodinky jen s časem :D), tak jsem myslela, že to za 25minut můžu dát. Asi jsem ale vzdálenost cíle nějak hůř odhadla a nejednou to bylo strašně nekonečné. Aspoň ten poslední kousek jsem tedy přidala a doběhla v čase 26:38. Což teda na vzdálenost cca 5,4km je asi můj osobní rekord. Strašně mě motivovalo to, že jsem byla v týmu, věděla jsem že to nedělám jen pro sebe a že už tam na mě v cíli čekali, takže jsem prostě makala :)

někteří už to měli za sebou, jiní s obavami čekali na svou chvíli... :D

Náš tým nakonec skončil jako 13. z 35 týmů, takže spokojenost. Nikdo z nás nejsou žádní běžci, o nějakém tréninku předem se taky nedalo moc mluvit :D Každopádně jsme si slíbili, že za rok zas. Ani to vedro nám nezkazilo nadšení. Prostě týmová podpora, super odpoledne se skvělými lidmi hned ten závod posune na vyšší level. 

Takže na to, že jsem nikdy nebyla extra fanoušek běžeckých závodů, jsem si včerejšek fakt užila. Dříve už jsem běžela nějakou tu desítku a půlmaraton, ale víc mě vždy bavili Spartani, různé kondiční závody, letos hlavně i vzpírání apod. U  té pětky včera mě fakt bavilo to, že to bylo krátké a mohla jsem se vyhecovat, protože jsem věděla, že budu brzy zase v cíli. U delších tratí asi zbytečně moc šetřím síly nebo nevím, ale neumím prostě tolik zrychlit. Jen tak sama pro sebe taky běhat chodím, ale to mám takové období - 2 měsíce běhám, pak třeba 4 měsíce pauza, protože mě to přejde. A vždy jen takovým pohodovým tempem 10km/hod, když se hecnu tak třeba 11 :D Včerejšek mě ale fakt bavil a nahecoval. I můj výsledek mě překvapil a zase jsem zjistila, že dokážu mnohem více, když chci. A jak člověk zjistí, co vše dokáže, hned ho to mnohem více namotivuje, třeba i k výkonům v jiných oblastech.

Tímto však ale letošní sezóna nekončí a mě čekají ještě minimálně 3 závody a každý úplně jiný, s jinou nutnou přípravou. Od loňského roku jsem pociťovala lehčí závodní demotivaci, ale po tomhle roce cítím, že má kondička a nadšení jsou zase zpátky! :) 

Pokud by vás zajímalo video ze včerejšího dne, najdete jej ZDE - jen tam teda nejsou přímo záběry ze závodu, kde jsem nenátačela a užívala si jen atmosféru, ale celkově včerejší den, jídlo a aspoň nějaké pozádní pocity :)